Příběhy ze života: Osud tomu chtěl – sen o australském ovčákovi - Část 2

Pokračování článku o australském ovčákovi. Sen o australském ovčákovi se konečně začal přibližovat realitě. I když tomu doba moc nepřála, osud to nakonec tak chtěl.

Byla to neděle, kdy jsme se jeli podívat na štěně do chovatelské stanice. Plní nervozity a očekávání jsme skončili v úžasu, nemohli jsme se od štěňat vůbec odtrhnout. Líbila se nám snad všechna. Chovatelka nám sdělovala všechny důležité informace a my měli oči jen pro štěňata. K našemu překvapení byli kluci mazlivější jak holky, ale ani to nás od výběru merle princezny australského ovčáka neodradilo. Holčička byla úžasná, přišla nás uvítat a pak si dělala svoje, běhala za sourozenci a schovávala se v chládku. Měla svou hlavu přesně jako my, a k tomu ještě úžasný vzhled, každé oko jiné a to úžasné merle zbarvení. Měli jsme jasno, ano tuto sebevědomou princeznu chceme do života. Bude takový blázínek, jistě jako my. Několik hodin po odjezdu jsme ladili detaily a doptávali se na konkrétní informace k pasu, očkování, průkazu původu, kolikrát denně žere, jaké množství barfu, na co je zvyklá aj. Chovatelka měla trpělivost a i přes to, že máme zkušenost se psy, chtěli jsme vědět všechno.

Dohodli jsme se na vyzvednutí fenky v úterý. A do té doby jsme měli co dělat. Celý seznam nákupu pro štěně byl dost velký a k tomu jsme museli popřeskládat věci v bytě, aby se štěněti nic nestalo. I přes to, že s ním budu doma, bezpečnost je prioritou.

A tak jsme i přes státní svátek navštívili zverimex a dle doporučeného seznamu od chovatelky nakoupili doporučené věci: granule, na které jsou štěňata zvyklé, pevné misky s gumou, krátké vodítko, kartáč na srst (hrabadlo + na vyčsávání podsady), pamlsky se sušeného masa, mražené maso (které k našemu údivu stálo od 35 kč – 50kč za kilogram) a doukoupili jsme také pipetu proti klíšťatům, sáčky na exkrementy, pinzetu na klíšťata, šampón pro štěňata, sprej proti okusování nábytku a kapky na čištění uší. I přes nemalou celkovou částku jsme neměli úplně vše, ale do základu jsme si vystačili. Pelíšek jsme naštěstí již měli.

Pak ale přišel ten pravý oříšek, došlo nám, co vše musíme předělat. Velmi rychle jsme začali shánět televizní skříňku, aby pes neměl přístup ke kabelům, co vedly od televize, reproduktorů a xboxu. A tak jsme jeli nakoupit skříňku a zadělávaly kabely. Vše co bylo na stole, pod stolem v obývací místnosti nebo níže než je pas muselo jít pryč, stejně jako v kuchyni, vše co bylo níže než kuchyňská linka. Všemu jsme se snažili najít nové vyšší místo nebo místo ve skříni. Avšak otevřený botník a knihovna nám dělala trošku starosti. Pro jistotu jsme všechno potenciální postříkali sprejem proti okusování a doufali, že sprej zabere. A to jsme netušili, co vše budeme muset ještě měnit po příjezdu.

Když jsme si štěně vyzvedávali, seděli jsme s chovatelkou ještě celou hodinu a mluvili o všem, co nás zajímalo. Předání štěněte proběhlo po podepsání kupní smlouvy a uhrazení kupní ceny. A k našemu překvapení jsme dostali pěknou výbavu J Kromě toho, že bylo štěňátko vykoupané, učesané, odčervené, naočkované a očipované dostali jsme i balíček s růžovou taškou. V ní se skrývala dečka pro štěně, hračka šetrná k mléčným zubům, růžový obojek, dokumenty k vysvětlení ke genetickým testům plus výsledky a samozřejmě pas.

Cesta byla pohodová, pejsek cestu prospal. Po příjezdu jsme však pochopili, co vše ještě musíme změnit. Veškeré fotoalaba šly do šuplíku, zjistili jsme, že u nízkého obývacího stolku (čili u TV) již nebudeme moci nikdy víc jíst a museli jsme schovat i ovladače. Veškeré nízké zásuvky jsme museli zabezpečit plastovou dětskou pojistkou. Veškeré lampičky ze země šly také pryč. Květiny jsme dali také dále od všeho, stejně tak aby listy ani květy nepadaly. Ani kytara už nemohla zůstat na zemi. A jelikož máme dřevěnou podlahu v obývacím pokoji, byli jsme donuceni pořídit i lino. Málo kdo by tomu věřil, ale jeden vrozený zlozvyk australáčci prostě mají. A to je vylívání veškeré vody z misky tlapkami v množství cca 10 misek denně. A jejich následné vyválení ve vodě a roznášení po bytě také stojí za to. A tak jsme si na to museli chtě nechtě zvyknout a zabezpečit dřevo linem aby se nám podlaha nezvedla díky neustálému čabrání psa v misce. A jelikož jsme v bytě změnili kde co, jsem zvědavá, zdali ty schované věci poté i najdeme.

Nám tedy v ještě povinnostech mimo přesunutí věcí zbývá vychovat ze psa sebevědomého jednice, uhrazení městského poplatku, registrování čipu, přeočkování a očkování, odčervení, pozitivní výcvik psa a rozdávání lásky, kterou nám pejsek dává. A doufáme, že se podívání i na cvičák, výstavu a případně i na nějaké setkání s majiteli AUO.

Ale i přes to, jak náročný proces to byl, jsme tak moc šťastní, že ji máme.