Přemýšlíte o pořízení dalšího psího mazlíčka? Přečtěte si, co vás čeká a nemine.

S výchovou a výcvikem psa již máte zkušenosti, váš mazlíček je plně přizpůsobený na váš běžný standard (nebo vy na jeho J ) a v hlavě vám naskakují myšlenky o pořízení druhého psího parťáka. A tak to většinou začíná všude..

 

Zprvu vám to přijde zcela jednoduché. Váš pes si rozumí s ostatními psy, dokonce s kočkami, nebo jinými zvířaty, takže vám ihned nemusí dojít situace, které by mohly v běžném životě nastat. Seznámím vás se situacemi, na které se lze připravit a hlavně s kterými je vhodné počítat ještě předtím, než si vůbec dalšího parťáka vyberete. Třeba si to nakonec i rozmyslíte, anebo usoudíte, že vše zvládnete a nyní už budete připraveni.

1. Výdaje:

Pokud vám peníze z peněženky přetékají, pak si nemusíte dělat starosti. Jestliže však vycházíte tak tak s výplatou každý měsíc, pořízení dalšího čtyřnohého člena nejspíše nebude nejvhodnější volbou. Stejně jako u pořízení vašeho prvního psa, je nutné počítat s vysokou pořizovací cenou psa s PP. Ano, záleží opravdu na plemeni, ale ceny za poslední dobu velmi porostly. Proč si pořizovat psa s průkazem původu nemusím ani připomínat, přečíst si o tom můžete v předchozích článcích. Neměli byste ale zapomenout, že jde především o investici do kvality, rasy, servisu a zdravotního stavu zvířete.

Kromě pořizovací ceny vás také čekají náklady na další pelíšek, stravu, misky, vodítko, obojek, repelenty, šampon, očkování, výdaje za veterináře, registraci čipu atd. A to tohle je pouze naprostý základ.

2. Prostor:

Dva pejsci, pokud jde o střední či velká plemena, potřebují také větší prostor, ve kterém se běžně pohybují. Také místo pro odpočinek prostor na misky budete potřebovat větší, každý člen bude nutně potřebovat to své. Pokud je váš pes zvyklý chodit do postele, nyní přibude v posteli i ten druhý. Zbyde tam vůbec místo pro vás? J Pokud jde o malé plemena, která jsou skladná, většinou není třeba v tomto ohledu nic řešit.

3. Čas:  

Dva psi potřebují více pozornosti. Krásná představa, že oba pejsci si budou chtít hrát ve stejnou dobu, jíst i venčit je vcelku iluze. I přesto, že se jeden pes k druhému rád přidá, se štěnětem budete muset chodit ven opět velmi často a jako naschvál váš starší pes bude vykonávat potřebu mimo tyto časové úseky. Ačkoliv se dá s touto situací pracovat a pejsky navyknout na společné venčení, nejspíše to bude chvíli trvat. Jakmile si také budete hrát se štěnětem, bude si naráz chtít hrát i druhý pes. Řešením je zapojení dalšího člena do domácnosti, nebo naučit psy hrát si společně, třeba taháním za puller, hračku s provazem aj.

4. Venčení:

Venčení již nebude tak jednoduché. Pokud máte zahradu, pejsky vypustíte, ale co v případě venčení před bytem, nebo na procházce či ve městě? Pořídit si dvě vodítka nebo jedno s rozdvojkou pro dva psy? A co když každý pes bude chtít jít jinam? Nebo se vám omotají kolem nohou? To jsou situace, na které se můžete připravit alespoň psychicky. Individuální situace však budete muset řešit na místě. Pokud si budete pořizovat druhého psa jako štěně, je potřeba počítat s jeho bázlivostí na začátku, strachu s neznáma a neznámých věcí i celkové nechuti chození na vodítku. A taky samozřejmě nemine sbírání více exkrementů, kupovaní více sáčku a počítejte také s častějším venčením. Mohou nastat situace, kdy jeden pes nemusí mít rád slunce a teplé prostředí a může vyhledávat stín, druhý zase naopak. A co teď? Jeden se rád koupe v potoce, další se vody vyloženě bojí. A co teď? Stát s jedním psem na břehu a druhého pustit, nebo přesvědčovat oba psy jít do vody? Jak byste se rozhodli? Každý jedinec je individuální a je potřeba se s tím poprat.

3. Výcvik:

Ačkoliv je velkou výhodou mít doma již vychovaného a vycvičeného psa (bez dokončené výchovy si dalšího psa prosím opravdu nepořizujte), od kterého se mladší pejsek většinu činností a chování naučí (i toho nevhodného), stejně je potřeba se pejskovi věnovat a naučit jej minimálně poslušnosti – základním povelům a běžnému dennímu fungování. Nové štěně si bude muset projít štěněcím obdobím, obdobím kousání, přezubování a vzdoru v pubertě. Váš starší pejsek, který se dříve povaloval na gauči, může vedle mladšího štěněte velmi omládnout a znovu se zapojovat do her. Možná budete i překvapeni jakou hravost v sobě stále má a to i v případě psa staršího věku. Ale nemusí tomu tak být vždy. Vždy se snažte věnovat péči oběma psům stejnou měrou. Pokud si pořídíte k dominantnímu jedinci dalšího dominantního jedince, nejspíše budou probíhat boje o nadvládu a to velmi často. Je vhodnější vybrat k dominantnímu jedinci, jedince přizpůsobivého nebo tzv. flegmatika J

6. Mladý vs. starý pes:

Starší psí dámy (a nejen ty), které byly dosud jedináčky, bývají často nevrlé, chtějí svůj klid a mladší pes je vyloženě může otravovat a rozčilovat. Ačkoliv si na mladšího psa mohou zvyknout, nemusí se situace během života vůbec změnit. Vyzkoušejte si proto delší čas se známými, kteří mají mladého psa, případně je pozvěte na víkend a tak uvidíte reakce vašeho staršího psa nejlépe. Pokud máte psa mužského pohlaví, pes si zase mladšího nemusí absolutně všímat a naopak se jeho nezájem může projevovat odcházením z místa, kde se mladší pes pochybuje. V úvahu dejte také velikosti psa. Jestliže máte psa malého vzrůstu, který se velkých psů bojí, máte dvě možnosti. Socializovat co nejčastěji vašeho psa s velkými psy, aby si zvykl anebo se se situací smířit a nepořizovat si většího psa, než je pro vašeho stávajícího vhodný.

7. Zvyk:

Pokud si myslíte, že je automatické, že si jeden pejsek na druhého zvykne. Není tomu tak. Mladší pes se může staršího bát, mít nedůvěru a starší si může zase bránit své území a i svého majitele. Proto byste měli psy seznámit v prostředí mimo domov. A jednoznačně oddělovat a to i vzdáleností misky s krmením. V žádném případě nedovolte mladšímu psovi, aby ujídal z misky staršímu, nemuselo by to dopadnout dobře. Často se objeví i žárlivost, vynucování si pozornosti, nebo dělání naschválů.  Starší pes si může bránit vlastní hračky, vlastní oblíbené místo a cokoliv co je mu blízké a jako naschvál bude mladší pes chtít objevovat (hlavně zoubky) úplně vše. Lze to vyřešit různými způsoby: zabavovat druhé psa jinou hračkou nebo činností, anebo kupovat vždy dvě stejné hračky. Tak jako s dětma.

Pokud žijete v bytě, ze začátku není vhodné nechávat štěně s dospělým psem bez dozoru, zvláště dokud na sebe nejsou zvyklí a mladší pes se nedokáže bránit. Mohou vzniknout rvačky z důvodu majetnických sklonů, nebo i bránění hraček a území. Vyhraďte si proto čas na to být doma se štěnětem co nejvíce to půjde. Nezapomeňte ale i zvykání štěněte být samo doma. Jednak aby nevznikla závislost a podpořila se jeho samostatnost. V tom případě doporučujeme pořízení kamery, kterou propojíte s mobilním telefonem a na zkoušku zůstaňte poblíž domova. Případě umístěte psy do různých místností, pokud máte důvodné obavy, že by se mohlo něco stát. Ideální je ale zvykat pejsky na sebe i ve vaší nepřítomnosti. Můžete být před domem i hodiny a sledovat chování psů na kameře z mobilního telefonu. V případě nevhodného chování psů můžete přes kameru i mluvit, nebo rychle zakročit návratem domů.

8. Pohlaví:

A to nejtěžší nakonec. Než se vůbec rozhodnete o pořízení dalšího psa, berte v úvahu několik faktorů: Pohlaví vašeho psa, zdali je chovný, nebo nikoliv, kastrace a jeho chování.

Jestliže máte doma psa: Psi se obecně snáší lépe s fenkami. Tady máte několik možností. Jestliže pes i fena nebudou vykastrovaní, budete se muset poprat s krušnými chvílemi. Fenku je potřeba v období hárání izolovat od psa a mimo izolaci důsledně hlídat. Nejen že budete mít problém s venčením psů na střídačku, ale také budete muset bránit fenku u ostatních čmuchalů. U vašeho psa se mohou dostavit také projevy smutku, vytí, nechuti k jídlu, neustálého štěkání, či doprošování se k fence (škrábání na dveře) a to nonstop. Není to nic příjemného, obzvláště když hárání feny trvá obvykle 1 měsíc 2-3 x ročně. V druhém případě můžete zvážit kastraci psa, jestliže není uchovněn a ani jej uchovnit neplánujete. Mladší fenku můžete vykastrovat namísto psa, ale až po druhém až třetím hárání. Pokud zvažujete k psovi koupi psa, záleží na věku obou psů a také na jejich chování a snášenlivost vůči stejnému pohlaví. Nejspíše vám nezbyde nic jiného než to vyzkoušet tuto situaci na vlastní kůži a na vlastní půdě, pod dozorem. Jinak se váš pes může projevovat venku, jinak ve svém vlastním teritoriu. Když budete ale trpěliví, mohou si pejsci na sebe postupně zvyknout a brát se jako smečku, do které patři oba dva. Je však potřeba býti hlavně ze začátku ve střehu. Jestliže máte doma fenku, která nemá problémy s dalšími fenkami, neměl by být až takový problém pořídit si fenku další. Nejspíše se projeví žárlivost, majetnické sklony, boj o hračky, ale naopak se můžou sladit společně a hárat v jeden termín, což jistě oceníte.

Pokud vás nástrahy soužití více psů neodradilo a pečlivě jste zvážili veškeré možnosti a kroky přeji vám hodně štěstí, pevné nervy a nezapomeňte, že krom nástrah vás čeká také dvojnásobné štěstí.

Autor:
Mgr. Zuzana Šimková



Unikátní psí známka pro Vašeho pejska.
Nečekejte až se Váš pejsek zaběhne.

VÍCE O PSÍ ZNÁMCE