Máme doma štěně – návyky a socializace

Ta maličká kulička štěstí se konečně pohybuje na vašem gauči a vy z ní nemůžete spustit oči

Do výběru štěňátka jste dali tolik úsilí a především peněz a čekání až se štěně narodí. Sledovali jste každou fotografii, jak roste, viděli jste první videa z chovatelské stanice a nemohli jste se dočkat, až si pejska dovezete domů v jeho 8 týdnech. A stalo se, konečně je štěně vaše, doma, váš plnohodnotný člen rodiny. Štěňátko opatrujete, dáváte mu všemožné podněty, pamlsky a stravu aby se mělo dobře, odstraňujete překážky, aby si nic neudělalo, aby nic neponičilo, a hlavně z něj nespustíte oči. Poznáváte se? Vyhněte se základním chybám a dopřejte svému psovi, aby z něj mohl vyrůst samostatný sebevědomý a vyrovnaný jedinec.

Stejně jako u dítěte je potřeba aby si malý pejsek osvojil základní dovednosti: jaké je to padat na čumák, jak se chodí do schodů, jak se skáče přes překážku, nebo jak se bezpečně dostane z bodu A do bodu B. Pejskovi rozhodně jeho cestu neulehčujte. Neoddělávejte běžné věci z prostoru, kde se pejsek pochybuje (pokud nejde o malý předmět, který by mohl vdechnout, ano stejně jako u dítěte). Místo toho používejte výcvikové pomůcky, díky kterým se pes naučí co je dobře a co je špatně. Sám od sebe si musí najít způsob, jak zdolá překážky tak, aby se dostal za vámi z bodu, odkud se nachází. Pokud jej budete motivovat pochvalou, pohlazením a pamlsky vynaloží dostatečné úsilí na zvládání a přelezení všech překážek a osvojí si techniky, které k životu potřebuje. Když narazí do nohy od stolu, již bude vědět, že se musí noze vyhnout. A to samé platí u schodů, malý pejsek dokáže pěkně vyskočit. Zkuste jej motivovat ke zvládání běžných (ne prudkých) schodů a buďte vždy připraveni pejska zachytit před skutálením. Pokud nechcete, aby pes okousával určité předměty, použijte na věci výcvikový sprej proti kousání. Tento sprej psům smrdí a při olíznutí si tuto činnosti příště rozmyslí. Sprej je vhodné použít i na zdi, pokud po nich pejsek škrábe drápy, ale také i na okraje podlahy, dveře. Sprej pořídíte kolem 150 Kč a je velmi osvědčený.

Ke správnému osvojení návyků potřebuje získat pes zkušenosti i zvenku. A to jak se zkušenostmi s lidmi, se zvířaty ale s běžným děním. V prvé řadě naučte psa chodit na vodítku a poslechnout na přivolání, jinak se s ním nedomluvíte. Na socializaci psů existují různé odborné názory a my se budeme zabývat tím, s čím se setkáváme nejvíce a co sami praktikujeme.

Venek:

Jakmile se začne pes trochu sám od sebe pohybovat na vodítku, doporučujeme, abyste začali tím, že vezmete psa na vodítku a necháte jej prozkoumat okolí domu. Začněte doma u nasazování obojku, zapnutí vodítka, otevření dveří, přes prozkoumávání okolních venkovních vjemů: chodníku, trávy, okolí stromů, laviček aj. Psa na vodítku následujte a jděte v klidu. Můžete s ním komunikovat, ukázat mu zajímavé věci, nechat jej vyskočit na lavičku či naopak si na ni sednout a psa nechat dole a pochválit jej za pochopení. Do procházky můžete přidat i krátké výcviky nových povelů, nebo opakování již naučených, vždy s ústní pochvalou, pohlazením i odměnou ve formě kvalitního a velikostně odpovídajícího pamlsku. Jakmile si pes na prostředí zvykne, uvidíte, že rozpozná i váš vchod, dveře a naučí se rozpoznat, kudy vede cesta domů. Pokud máte v blízkosti domu auta, dbejte na to, aby se pes pohyboval vždy na chodníku a nesnažil se vlézt do cesty. Pokud cestu přecházíte vždy se psem, zastavte na konci chodníku a až na váš povel „jdeme“ povolíte psovi bezpečný pohyb přes cestu. Je to výhodné hlavně proto, že vám sám přes cestu nepřeběhne. Pokud jedou kolem auta, trolejbus nebo tramvaj, je možné že se pejsek zalekne a zaštěká. V tom případě nereagujte a v klidu běžte dál. Je důležité psovi ukázat, že tohle se děje běžně a v pořádku a vy jste také v klidu, tudíž vás nic takového neohrožuje. A nebude se bát blízkých zvuků z velkých, hlučných prostředků. Pro štěně s citlivým sluchem a malým vzrůstem může být procházka po chodníku kolem cesty velkým zážitkem, na který si potřebuje zvyknout a tento zvyk brát jako samozřejmost. Nechejte psa seznámit se s okolní zvěří, prozkoumat hmyz, okolní ptáky. Pozorujte, jak na něj reaguje, a řiďte se vlastním instinktem. Pokud pes ještě není naočkován, zabraňte jemu před požíráním výkalů či válení se v mrtvých zvířatech vždy s důrazným a jednoznačným příkazem „fuj, nebo nesmíš“ a také seznámením s dalšími cizími psi.

Dále můžete motivovat psa, aby našel okolní klacky, hrál si s nimi a podporujte jej ve vlastním zkoumání terénu. Taktéž vezměte psa na projížďku trolejbusem, nebo tramvají, která není přeplněná a společně si vyzkoušejte jednu až tři zastávky s nastoupením a vystoupením. Aby vnímal i ostatní podněty. Doporučujeme zkoumání terénu provádět postupně, nikoliv vše naráz. Tímto přístupem a motivací učíte psa správným návykům a chováním, které jistě využijete po celý život. Stejně tak můžete trénovat cestu autem, připoutání psa a sezení v klidu. Pokud si tyto návyky osvojí už v začátcích ve štěněcím věku, bude brát okolní vjemy velmi dobře po celý život a také jako samozřejmost. Díky tomu z něj nevyroste vyplašený jedinec, který se zalekne kde čeho. A spolupráce s ním bude navíc jedna radost.

Ostatní zvířata:

Při prozkoumávání terénu se jistě potkáte i s dalšími pejskaři. Nezapomeňte, že pro setkání s dalšími pejsky je důležité, aby vás pes byl naočkován. A před půl rokem také očipován a registrován do registru. Doporučujeme však začít socializaci s lidmi a jejich pejsky, které znáte a víte, jak reagují a jakou mají povahu. Zbavíte se tak strachu, že by vašemu malému štěňátku mohlo být ublíženo. Psa nechejte poznávat nového kamaráda a umožněte mu vlastní formu komunikace s druhým psem. Setkáváním se s ostatními psy se pes učí jak komunikovat a poznávat svůj zvířecí druh a jak se k nim také chovat. Pomocí pachů, štěkání a zkoumání projevů chování si pes začne dělat vlastní názor o psích kamarádech. Úkolem socializace se zvířaty je naučit psa být hodným k dalším zvířatům, ale zároveň používat vlastní hlavu nejen při hrách. Je potřeba, aby pes bral okolní zvířata jako samozřejmost, nikoliv jako jedince, za kterými se rozběhne, jakmile je zahlédne, či jako hrozbu. Proto je důležité chodit často ven i kolem běžných psů i bez kontaktu s nimi, jen pro osvojení informace, že tam prostě jsou a nic víc se dít nemusí. Nemějte o štěně strach, jakmile získá zájem k poznávání i jiných cizích psů procházejících se kolem, informujte se na dálku, zdali cizí pes nemůže ublížit (nehárá, není nemocen a jiné) a poté nechejte přirozenou iniciativu na vašem psovi. Podpořit ho můžete zastavením, ale poté už je to na obou stranách. Tuto metodu zkoušejte tak často, aby se to pro psa stalo přirozenou součástí procházky. Pokud by pes v protistraně začal vrčet, svého psa přitáhněte k sobě a z bezpečné vzdálenosti a v klidu jej obejděte bez slovních projevů. Rozhodně psa neizolujte, neberte jej ze strachu do náruče, ani nekřičte ze strachu „pozoooor“ – přeci nechcete, aby se pes sám polekal, ale bral situaci jako projev, kterému se rád vyhne. Pokud by si pes osvojil špatné návyky, měl strach, nebo zmatkoval, mohlo by se chování špatně přeučovat, a jednak by z něj mohl vyrůst ustrašený jedinec s pamětí na „špatné zážitky“, které se mohou projevit na psychice psa. Veškeré kontakty s cizími psy provádějte se svým psem na vodítku, abyste případě měli psa pod kontrolou a i bez lekavých projevů mohli psa odtáhnout.

Lidé:

Při setkávání s lidmi si v prvé řadě položte otázku: Jak chcete, aby váš pes na lidi reagoval? A poté dle toho vyzkoušejte, nebo zaveďte dané metody. Jinak bude k lidem přistupovat pes, který hlídá objekt, či dům a jinak pracovní pes a jinak parťák a člen domácnosti. Můžete tak zvolit několik metod: aby se pes sám rozhodoval, od koho se nechá pohladit, ale lidi bral jako samozřejmost, nebo aby se nechal pohladit od každého. Roli hrají i povahové rysy a smýšlení psa. V každém případě nelze kontakt s lidmi přeskočit, pes by se mohl stát bojácným a plachým a mohl by reagovat útočně nebo obranně už jen při blízkém kontaktu s člověkem. Štěňata si běžně rády hrají s dětmi, ale je potřeba vysvětlit dětem pravidla, která se musí dodržovat a respektovat (kde se hladí pes, netahání za ocas, neštípání, nedávání věcí do tlamy, nechození k jeho misce s jídlem, nestrkání ruky do tlamy aj.)

Pán:

Součástí socializace je i zvykání na běžnou péči od svého pána. Postupně zvykejte psa na koupání, česání, otevření tlamy, zkontrolování uší, očí, položení psa, zkontrolování ocasu a jiné. Jednak psa naučíte bezproblémově reagovat na kontrolu u veterináře, ale také si zvykne na umytí nebo prohlídnutí. Obzvlášť se vám to bude hodit, pokud pes si donese špinavé tlapky z venku, nebo listí v chlupech, či klíště či jiné brouky. Vždy psa odměňte a opakováním jej naučíte, že tyto činnosti jsou běžnou součástí života.

Veterinář:

Návštěva u veterináře je potřebná ale zároveň stresující. Pes cítí stres z ostatních psů, a proto je dobré odměňovat psa pamlsky již při vstupu do čekárny, ale i při sezení a čekání. Jako podporu a rozptýlení můžete s sebou vzít i hračku, se kterou si pes rád hraje nebo mu hravou formou dávat povely s odměnou. Hlavním doporučením je zůstat v klidu, s pocitem, že jde o klasickou procházku a nedat najevo žádný strach ani obavy. Váš pes by je jistě vycítil.

 

Jak jste si mohli všimnout, socializace vyvolává v psovi pocit, že pán je člověk, který vede a kterého je potřeba jej respektovat. A naopak pes se vedle něj může cítit opravdu psem a sám sebou, být veden a samostatně se rozhodovat v rámci toho co zná nebo se naučil. Tímto povzbuzujete i jeho sebevědomí, rozhodování, bystrost, všímavost a vše. Nerozhodujte za psa v momentech, pokud není v bezprostředním nebezpečí a pes vás začne vnímat více, než si myslíte.

 

Autor:
Zuzana Šimková